Strict Standards: Declaration of comments_ccs_records::fetch() should be compatible with classes_comments_renderer::fetch($parent, $filters = Array, $myId = 'comment_id') in /var/www/web2/deskozrout.cz/deskozrout.cz/admin/applications_addon/ips/ccs/extensions/comments/records.php on line 1402
Všední den dobrodruha v Ponurém přístavu (1. část) - Recenze - Články - Articles - Deskožrout

Přejít na obsah

Všední den dobrodruha v Ponurém přístavu (1. část)


IMG

'Gloomhaven'
Kooperativní fantasy dobrodružství v postupně se vyvíjejícím světě (legacy system)


Zdravím vás, dobrodruzi! Dovolte, abych se představila. Jmenuji se Hermiona, ale ostatní mi neřeknou jinak než Hračička. Jsem od přírody zvídavá osoba, autorka nejrůznějších udělátek, zlepšováků a vynálezů. Kromě manuální zručnosti a zvídavosti mám ještě jednu vlastnost – pusa mi jede jako šlejfířce! To sice není u mé rasy (Quatrylů) příliš běžné, ale snad právě proto se ujmu role vypravěčky a popíšu vám zážitky a první větší dobrodružství, které naši družinu v Ponurém přístavu (v místní řeči Gloomhavenu) a jeho okolí potkalo.

 

Čtveřice dobrodruhů tvořící naši družinu se poprvé setkala a dala dohromady až tady v Gloomhavenu, třebaže inoxanský válečník Drtikol a orchidská čarodějka Roxana se znali už z dřívějška. Roxana totiž před několika měsíci zachránila Drtikolovi život, když byl zákeřně přepaden bandity. Její paralyzující kouzla dokázala znehybnit většinu banditů, které Drtikol nestihl zabít, než byl zajat, a její diplomatický talent zase naopak dokázal Drtikola odradit od jejich pozabíjení poté, co už zase byl volný. Od té doby cestují spolu a výborně se doplňují. Já a poslední člen naší družiny – lidská zlodějka Čórka – jsme se s Drtikolem a Roxanou seznámili za mnohem méně dramatických okolností.

 

Všichni jsme tenkrát (vlastně teprve před týdnem) seděli v jedné místní hospodě – U chrápajícího lva – třebaže každý u jiného stolu. Drtikol – ačkoli tehdy jsem ještě neznala jeho jméno – zrovna závodil v páce s místním přeborníkem u stolu nedaleko baru. Kolem jejich stolu se srotil značný počet přihlížejících, kteří nahlas povzbuzovali oba soutěžící. Jeho orchidská společnice – už jsem je totiž párkrát viděla sedět spolu – seděla u stolu sama a zaujatě si četla nějakou knihu. Její zaneprázdněnosti a Drtikolovy nepřítomnosti využila nějaká cizí (lidská) žena, která se k ní téměř neslyšně přikradla zezadu, něco nenápadně vytáhla z jejího zavazadla pod stolem a strčila si to do kapsy.

 

Já seděla přímo naproti nim, takže jsme měla celou scénu jako na dlani. Roxana, tak se ta orchidská žena jmenovala, jak jsem se zanedlouho dozvěděla, si ale zlodějky vůbec nevšimla. Vykřikla jsme tedy nahlas.

 

„Tady se hosté okrádají jen na vlastní nebezpečí, víš to?“

 

Zlodějku i Roxanu můj výkřik naprosto překvapil. Možná i díky tomu, že vyšel z úst osoby o polovinu menší než obě z nich. Drtikol ho vůbec neslyšel, protože měl tou dobou úplně jiné starosti. Zlodějka se ale rychle vzpamatovala, mrštně se prosmýkla mezi stoly a vystřelila směrem ke dveřím. Roxana byla krádeží naprosto překvapená a zvažovala, jak adekvátně zareagovat.

 

Pojďme se teď společně podívat pod pokličku (nebo spíš pod víko) tolik opěvované hry  Gloomhaven – zatím stále trůnící na 1. místě v žebříčku  BGG – a zjistit, co je vlastně skutečně zač. Je opravdu hrou pro každého (vezmeme-li navíc v úvahu její blížící se českou lokalizaci), nebo spíše jen velmi zdařilým kouskem určeným víceméně jen pro fajnšmekry se spoustou času?  Existuje důvod pořizovat si českou verzi, pokud už máte anglickou? Co sólo hraní za více postav? Na všechny otázky se dostane. Ale začněme hezky od Adama.

 

Poznámka na okraj: Kurzívou jsou psány pasáže obsahující pouze atmosférický příběh, takže pokud neradi čtete dlouhý text nebo vás zajímají pouze holá fakta, klidně je můžete přeskočit a případně se k nim vrátit později. Znalci hry v ní poznají úvodní scénář Black barrow. Nemyslím si ale, že byste se jeho přečtením o něco ochudili, neboť ve většině videí na YT vám budou GH předvádět/vysvětlovat právě na tomto (prvním) scénáři.

 

Téma a kategorie hry

 

Gloomhaven (dále jen GH) je kooperativní, taktickou, fantasy, dungeon crawling hrou zasazenou do fiktivního světa svého autora. Lze ji hrát jak v týmovém, tak i v sólo režimu za 2–4 postavy.

 

Jedná se o scénářovou hru, kdy jednomu scénáři odpovídá jedno sezení (partie), třebaže v případě sólo režimu si ho pochopitelně můžete rozdělit na více sezení. Kniha scénářů obsahuje několik desítek scénářů, které buď odehrajete v rámci kampaňového režimu (tzv. campaign mode), tj. jako postupně se odvíjející příběh, přičemž některá rozhodnutí značně ovlivní váš další postup, nebo jako samostatné scénáře, které si náhodně vyberete (tzv. casual mode). Druhou možnost můžete využít tehdy, když si následkem svých rozhodnutí zamknete přístup do jiných scénářů, ale přesto byste si je rádi zahráli, nebo pokud si chce tentýž (už odehraný) scénář zahrát jiná družina.

 

Gloomhaven je jméno přístavního města, ve kterém vaše společná dobrodružství začínají. Ve světě GH najdete jak normální fantasy nestvůry – draky (tedy spíš dráčky), nemrtvé, golemy, elementály (zde pojaté jako démony), skřítky (imps), bandity, různou lesní zvěř (medvědy, vlky, velké zmije), slizy – včetně vůdců (bossů) – tak i některé neobvyklé. Co se týče ras (hratelných) postav/povolání, tak kromě lidí jsou ty ostatní – Savvové, Quatrylové, Vermligové, Valraté,…– opět plodem autorovy fikce.

 

Na této hře je zajímavý fakt, že je víceméně dílem jednoho jediného člověka – Isaaca Childresse – což při jejím záběru a rozsáhlosti zní až neuvěřitelně. Na tvorbě scénářů se pochopitelně podíleli i další jedinci, stejně jako na jejich testování.

 

Letos v dubnu (2019) by mělo vyjít první (menší) rozšíření této hry pod názvem Forgotten circles obsahující nové scénáře navazující na kampaň základní hry. Dále má autor v plánu vydat ještě další, mnohem větší, rozšíření. Zda to bude ještě letos nebo až příští rok, není úplně jisté. To vás ale zatím ale nemusí trápit, protože ještě nemáte dohránu ani kampaň základní hry J.

 

**************************

 

Než stihla okradená žena něco udělat, přišla moje chvíle. Vystřelila jsem po prchající zlodějce šipku z malé kuše, kterou nosím připevněnu nad zápěstím pravé ruky. Šipka byla napuštěna rychle působícím uspávacím jedem. Na tak krátkou vzdálenost nikdy neminu.  Zlodějka dokázala tak akorát vyběhnout ven na ulici, kde se sesunula na zem.

 

Mezitím k ní doběhli jak Roxana, tak i já s Drtikolem. Okradená žena mi poděkovala za delikátní vyřešení situace, přičemž už nejen stihla sebrat zlodějce ukradenou lahvičku s nějakým lektvarem, ale také zabránit Drtikolovi, aby uspané zlodějce zakroutil krkem. Nařídila mu, aby ji hned odnesl zpátky do hospody ke stolu, kde ji vyslechnou, jakmile se probere. Mě pozvala ke stolu také.

 

Když jsme se posadili u jejich stolu, navzájem jsme se představili. Z naší rozpravy vyplynulo, co koho z nás do Gloomhavenu vlastně přivedlo. Roxana hledala lék na nějakou zvláštní zákeřnou nemoc, která vypukla v její rodné vesnici. Drtikol zase sbíral trofeje z nejrůznějších zvířat a bytostí – exotických i normálních – které pak prodával bohatým zájemcům. Já sháněla poměrně vzácné komponenty na smíchání jednoho obzvlášť smrtícího jedu, o kterém jsem se dozvěděla z jedné staré knihy.

 

Navzdory různým motivům jsme zjistili, že naše momentální situace je téměř naprosto stejná. Všichni tři jsme byli dobrodruhy, kteří měli momentálně hluboko do kapsy a kteří doufali, že tady ve městě seženou nějakou práci. Roxana mi nabídla, zda bych se k nim nechtěla připojit. Souhlasila jsem, neboť doprovod silného bojovníka i schopného čaroděje by mi šanci na nalezení oněch přísad jedu značně zvýšil.

 

**************************

 

Herní komponenty – provedení, setřídění, obalení

 

Když jsem poprvé viděl krabici GH se všemi jejími komponentami, klesla mi údivem čelist. Desetikolový obsah se totiž u deskové hry příliš často nevidí. Je evidentní, že záměrem jejího autora nebylo vyrejžovat už ze základní hry maximum peněz (tato hra vznikla díky Kickstarteru), ani že její obsah nerozdělil do dalších x rozšíření, na jejichž prodeji by také mohl vydělat. Myslím, že fanoušci hry tento přístup rozhodně oceňují a nelitují investovat nemalou částku už do základní hry GH.

 

Zabalení samotné krabice se hrou i jejích jednotlivých komponent je provedeno velmi kvalitně. Během její dopravy až k vám domů by nemělo nic dojít k úhoně díky pěnovým/molitanovým vycpávkám i kvalitě/pevnosti samotné krabice. Většina komponent je navíc zabalena v menších krabičkách nebo zafóliována.

 

Krátký výčet komponent pro vaši letmou představu: kniha pravidel, kniha scénářů obsahující téměř 100 různých dobrodružství, 17 plastových figurek hratelných postav + samostatné krabičky obsahující karty jejich schopností, skoro 240 kartonových žetonů představujících téměř 25 různých druhů nestvůr spolu s oktetem karet chování pro každý druh, karty charakteristik nestvůr zohledňující různě silné/pokročilé družiny, 30 mapových dílků místností/terénů + překryvy, 150 karet událostí, které vás mohou potkat na cestách i v městě, a mnohé další.

 

Pokud si nějaká hra říká o insert/pořadač(e), tak GH je rozhodně jednou z nich. Ať už si vypomůžete různými organizéry na spojovací materiál, upravíte si dodané molitanové vycpávky, nebo si pořídíte dražší dedikovaný insert na míru, rozhodně chybu neuděláte a myslím, že vám to doporučí úplně každý, kdo GH hraje. Doba přípravy partie GH je totiž dost dlouhá (pokud ji pochopitelně nenecháte rozloženou trvale) a každé její zkrácení díky roztříděným komponentám vám prospěje.

 

Přítomnost téměř 1700 karet (dvou velikostí) vás přiměje k zamyšlení, zda a které z nich je třeba obalit. Dle mého názoru zdaleka není nutné obalovat všechny. Určitě bych obalil karty schopností postav ve vaší družině (které aktuálně používáte), dále karty modifikátorů útoků (postav i nestvůr) a karty chování nestvůr (osmice). Ostatní karty se buď vůbec nemíchají, nedržíte je v ruce, nebo s nimi manipulujete jen velmi málo. Ale perfekcionisté se mnou určitě nebudou souhlasit a obalí si i další karty.

 

**************************

 

Ještě zbýval vyřešit poslední problém – co udělat se zlodějkou?  Drtikol navrhl vsadit ji do místního žaláře – svědků krádeže bylo v hospodě dost – třebaže osobně by preferoval rychlejší a drsnější řešení, které mu ale Roxana už dříve rozmluvila. 

 

Asi po čtvrthodině přestal uspávací jed účinkovat a zlodějka se začala pomalu probírat. Když vedle sebe uviděla ženu, kterou okradla, nedaleko ní drsného válečníka, který zálibně přejížděl palcem po ostří dýky, a taky mě, coby další svědkyni krádeže a důvodu jejího neúspěchu, nevěděla, co si má o tom myslet. Nejspíš se divila, proč ještě není mrtvá nebo ve vězení.

„Nemusíš se nás bát!“ oslovila ji Roxana. „Nezabijeme tě kvůli té krádeži. Ale máme dobrý důvod předat tě místní spravedlnosti. Řekni nám, proč jsi mě okradla?“

 

Já potřásla malým flakónkem v ruce. „Tohle je quatrylovské sérum pravdy, takže na nás nic nezkoušej!“ Samozřejmě, že jsem blafovala, ale to nemusel nikdo vědět.

 

„Říkají mi Čórka a momentálně jsem švorc,“ pomalu lezlo ze zlodějky. „Takže si musím přivydělávat na živobytí všelijak, většinou krádežemi. Nemám žádný domov. Ale jestli si myslíte, že mě vystrašíte místním lapákem, tak se šeredně pletete. Už jsem tam několikrát byla. Kdyby nebylo té skrčkovy uspávací šipky, nikdy byste mě nedohonili ani nenašli.“  Přitom se na mě zlověstně podívala.

 

„Nejsem žádný skrček!“ bránila jsem se rozhořčeně. „Kdybych chtěla, mohla jsem tě střelit otrávenou šipkou!“

 

„Co ještě umíš kromě kradení?“ zajímalo Roxanu, která začínala vidět ve zlodějce potenciál, který by se dal využít.

 

„Svým šperhákem otevřu jakýkoli zámek. Umím nalíčit i zneškodnit jakoukoli past. Taky používám jedy, jako tady skrček, ale ty jsou trochu jiného druhu. Třeba jí tu laskavost někdy oplatím.“

 

„Tvoje schopnosti by se nám mohly hodit,“ přerušila narůstající napětí čarodějka. „Sháníme totiž práci a zatím jsme moc štěstí neměli. Proto se tady Drtikol účastní různých siláckých nebo zápasnických soutěží. Já občas překládám cizojazyčné texty. Sama si vyber, co ti bude milejší. Připojit se k nám, nebo jít bručet do vězení? Ale nesnaž se nás nijak podrazit. Naše příští střetnutí už nedopadne tak neškodně jako tohle. Viď, Drtikole?

 

Hromotluk jen pokýval hlavou a výraz v jeho tváři hovořil za vše. Zlodějka chvíli přemýšlela, ale nakonec se rozhodla, že s námi ji bude líp než v lochu, i vzhledem k našemu chování k ní.

 

„Pokud nemáš kde spát, můžeš přespat na podlaze v mém pokoji,“ nabídla jsem jí poněkud neochotně, ale zároveň i ze zvědavosti poznat blíž někoho z lidské rasy. Počáteční nepřátelský výraz v Čórčině tváři pomalu mizel a během onoho večera její averze k nám třem téměř úplně zmizela.

 

Teď už tedy víte, jak se naše družina dala dohromady.

 

**************************

 

Scénáře

 

Jak vypadá běžný scénář v GH?

 

Mapa scénáře se obvykle skládá z  3–4 větších mapových dílů (oddělených dveřmi/vstupy), které představující buď uzavřené místnosti, nebo otevřené prostory. V každé místnosti/prostoru je dáno rozmístění určitého, předem daného typu a počtu nestvůr. Počet hrajících postav v družině (2–4) ovlivní buď počet přítomných nestvůr, nebo jejich kvalitu/sílu (elitní/obyčejné).

 

Na začátku scénáře je pochopitelně odkryta pouze vstupní místnost. Další se odkrývají postupně, až do nich vejdete. Každý scénář obsahuje podmínky svého splnění, což je většinou pobití všech nepřátel, třebaže někdy stačí jen něco najít a odnést nebo nějaký objekt zničit.

 

Každá postava si na začátku každého scénáře tajně vylosuje jeden tajný úkol (tzv. battle goal), který se snaží během daného scénáře splnit. Za jeho splnění získá body, které může využít na získání perků – viz dále. Pokud svůj tajný úkol nesplní, nic se neděje, jen jí bude získání perku trvat o něco déle.  

 

Jaká je průměrná doba odehrání scénáře?

 

Hraje roli, zda hrajete kooperativně nebo sólo. Pokud vynecháme čas na přípravu hry, tak se v případě kooperativní varianty, kdy každý hráč hraje za jednu postavu, podle mě v pohodě vejdete do 2 hodin (příp. do 3 hodin v případě obtížnějších scénářů nebo ve scénářích s bossy).  

 

V případě sólo hry za více postav tato doba znatelně narůstá kvůli vyššímu počtu postav, které hráč musí ovládat.  Já zatím odehrál většinu scénářů v sólo režimu za 3 postavy a dohrání scénáře mi obvykle trvalo cca 5–6 hodin (obvykle rozděleno na 2–3 sezení). Nedávno jsem přidal 4. postavu, ale žádné znatelné časové navýšení (oproti 3 postavám) jsem nezaznamenal.  

 

Jediné větší zdržení nastává, když začínáte hrát za úplně novou postavu, od které nevíte, co přesně čekat. V případě hraní x-tého scénáře s neměnnou sestavou družiny už vám plánování akcí bude odsýpat, protože přesně víte, co kdo umí nebo neumí.  

 

**************************

 

Čas pomalu utíkal a my pořád nemohli sehnat žádnou práci. Drtikol si kromě siláckých a zápasnických aktivit přivydělával v docích, kde pomáhal nakládat a vykládat zboží z lodí. Já s Roxanou jsme navštěvovaly místní univerzitu, v jejíž knihovně jsme našli spoustu vzácných historických, kouzelnických i alchymistických svazků. Čórka, coby místní obyvatelka, nás každý den brala „na exkurzi“ do méně známých a méně bezpečných částí Gloomhavenu, abychom ho lépe poznali.   

 

Obrat nastal až předevčírem. Seděli jsme večer společně u stolu u Chrápajícího lva a probírali naše další možnosti.

 

Najednou vešlo do hospody nezvyklé trio. Dva opravdu vysocí a urostlí Inoxané – i v porovnání s Drtikolem! Evidentně to byli placení tělesní strážci a za nimi následovala menší postava v červené róbě s kápí.

 

Když světlo svící dopadlo oné postavě do obličeje, poznala jsem ženu, třebaže nezvyklé rasy. Kromě spousty šperků mě u ní překvapila pleť červené barvy a ocas. Chvíli mi to v hlavě šrotovalo, ale pak jsem si přeci jen vzpomněla. To musí být Valraťanka! A navíc dost nezvyklá, když má vlastní ochranku.

 

Cizinka se chvíli rozhlížela po lokále, až její pohled spočinul na našem stole. Řekla něco svým gorilám a poté se všichni tři vydali naším směrem. Drtikol se zvedl ze židle a postavil se před sedící Roxanu. Já i Čórka jsme zpozorněly a ruce nám sjely ke zbraním. Jediná Roxana zůstala naprosto v klidu, jako by se vůbec nic nedělo. Neznámá trojice došla až k Drtikolovi. Strážci stáli po boku oné ženy naprosto v klidu, bez tasených zbraní.

 

„Nebojte se, cizinci!“ oslovila nás ta Valraťanka. „Nepřišla jsem s vámi bojovat. Chci vám nabídnout práci, která vám vynese hezkých pár zlatých. Vypadáte totiž jako parta, kterou jen tak něco nezastraší. Měli byste zájem?“

 

Na nikoho z nás, kromě Roxany, její slova moc uklidňujícím dojmem nepůsobila. Dvojice jejích tělesných strážců také v ostražitosti nepolevovala a jejich oči bedlivě sledovaly celou naši družinu.

 

„Uklidni se, Drtikole, a posaď se! Poslechneme si, co nám ta žena chce nabídnout,“ vybídla Roxana Drtikola. „O jakou práci by přesně šlo, neznámá cizinko?“

 

**************************

 

Postava – povolání, schopnosti, rozvoj

 

Už máme přibližnou představu, jak vypadá scénář. Teď je na řadě casting.

 

Autor hry vytvořil 17 různých povolání/tříd postav, přičemž na začátku kampaně se dostanete jen k 6 z nich. Odůvodnil to tím, že ony zamčené postavy mají poměrně specifický herní styl (oproti dostupné šestici na začátku kampaně) a pro začátečníky je lepší při seznamování se s hrou hrát s variabilnějšími postavami.

 

Mně se zatím podařilo odemknout 4 nová povolání (Ctulhu face, Triangles, Angry face a Squid face – dle autorovy neprozra-zující nomenklatury) a můžu říci, že jsou opravdu specifické.

 

Základní povolání

 

Podívejme se teď v krátkosti na oněch 6 základních, od začátku přístupných povolání:

 

  • Válečník (Brute). Specialista na boj zblízka (se zbraněmi). Představte si barbara Conana a hned víte, koho mám na mysli.
  • Čaroděj (Spellweaver). Specialista na silné (většinou vícenásobné či plošné) útoky na dálku. Má nízký počet životů a také nejnižší počet karet schopností – tj. limit ruky.
  • Zloděj/vrah (Scoundrel). Specialista na boj zblízka, zvlášť pokud má u své oběti/cíle dalšího parťáka. Umí likvidovat pasti, zmizet ze scény a zákeřně útočit ze zálohy.
  • Kutil/léčitel (Tinkerer). Podpůrná postava, která hasí nejrůznější akutní problémy družiny. „Potřebuje někdo rychle vyléčit, jednorázový silný plošný útok na dálku/blízko, odstranit past, doplnit karty na ruce…? Obraťte se na mě!“
  • Kamenosrdce (Cragheart). Kombinace válečníka s útoky na blízko i na dálku (skoro půl na půl) a polo-mága, který umí manipulovat s elementem země (vytváření/likvidace překážek na bojišti a jejich využití v boji).
  • Psionik-telepat (Mindthief). Spíše slabší postava, která ale vyžívá různá vylepšení (augments), poskytující jí vícekolové bonusy. Dokáže ovlivňovat mysl nepřátel a přimět je tak k pohybu a útoku na (vaše) nepřátele, nebo naopak k jejich neútočení.

 

První čtyři povolání jsou standardní RPG archetypy, takže byste s nimi neměli mít nejmenší problémy. Cragheart a Mindthief už jsou trochu specifičtí, takže vám u nich bude chvíli trvat, než se je naučíte využívat naplno, ale rozhodně se jim nevyhýbejte.

 

**************************

 

„Jmenuji se Jekserah. Jsem obchodnice a mám zde v Gloomhavenu docela vlivné postavení. Nedávno jsem byla okradena o důležité dokumenty. Mám přibližný popis zloděje, ale nevím, kam se s nimi poděl. Když ho najdete a mé ukradené dokumenty mi vrátíte, bohatě se vám odměním. Nemusíte při tom nikoho zabíjet. Stačí mi jen vrátit ukradenou věc. “

„Co myslíte tou bohatou odměnou?“ vyhrkla bez uvažování Čórka.

 

„Deset zlaťáků každému z vás. Pokud to vyřídíte rychle, možná i víc.“ snažila se nás navnadit cizinka.

 

Deset zlatých pro každého? To byla pořádná suma! Nicméně to v nás ale rozeznělo poplašný signál, že jejich vydělání asi nebude až tak úplně snadné. Jenže, co nám zbývalo? Okrást zloděje neznělo nijak nezákonně ani nebezpečně.  Podívali jsme se na sebe a pokývali.

 

„Dobře, Jekserah. Bereme to.“ promluvila za nás všechny Roxana. „Najdeme toho zloděje a vrátíme vám vaše ukradené listiny. Kde vás najdeme?“

 

„Najdete mě v sídle obchodnické gildy. To místo zná každý místní obyvatel. Ten zloděj byl menší, podsadité postavy, tmavovlasý, s plnovousem a jizvou přes levou tvář. Víc o něm nevím, ale myslím, že ho najdete buď někde v Gloomhavenu, nebo v blízkém okolí. Přeji vám hodně štěstí!“

 

S těmito slovy se otočila ke svým strážcům, kývla na ně a všichni tři společně opustili hospodu.

 

„No, vida! Štěstěna se na nás přeci jen nakonec usmála.“ zhodnotila nově získanou práci Roxana. „Ale nenechme se ošálit zdánlivou snadností. Žádný obyčejný zlodějíček by se neodvážil okrást takovouto osobu. Navíc by ji ukradl spíš šperky nebo peníze, ale ne nějaké listiny.“ Chvíli se zamyslela a pak nám rozdělila úkoly.

 

„Čórko, zkus zjistit v hospodách nebo od svých známých něco o místní zlodějích. Náš cíl bude mezi nimi určitě vyčnívat. Já oťukám starostu a velitele místní vojenské posádky. Drtikole, ty budeš shánět informace v docích mezi pochybnými živly. Hračičko, tvým úkolem bude proklepnout tu Jekserah. Zjisti, co je skutečně zač.  Na obyčejnou obchodnici mi přijde dost zvláštní. Ať víme, pro koho vlastně pracujeme. Zítra večer probereme, co kdo zjistil, a rozhodneme se, co dál.“

 

**************************

 

Úroveň postavy

 

Je pevně dána stupnice bodů zkušenosti, které je třeba získat pro postup na X. úroveň (lineární závislost). Maximální úroveň je devátá. Během postupu na vyšší úroveň se postavě zvýší počet životů (obvykle o 1–2), postava získá další kartu schopností vyšší úrovně, získá další perk (viz dále), ale limit karet v ruce se jí nezmění.

 

Životní úkol

 

Každá postava si při svém vytvoření tajně vylosuje jeden životní úkol (personal quest). Jedná se o dlouhodobější záležitost, kterou se snaží splnit a která jí dává smysl života. Dokud ho nesplní, tak získává úrovně jako obvykle. Jakmile ale svůj životní úkol splní, tak už ji přestane bavit život dobrodruha a odejde na odpočinek.

 

V praxi to znamená, že daná postava (nikoli třída postavy) odejde z družiny a už se dále kampaně neúčastní. Splnění životního úkolu odemyká nové povolání postavy, kterým se může odešlá postava nahradit. Životní úkoly nejsou stejně časově náročné – některé lze splnit rychle, s jinými se může postava lopotit dost dlouho, ale vnáší do hry další RPG prvek. Pochopitelně, pokud se vám dané povolání zalíbilo a nechcete s ním skončit, můžete si vytvořit novou postavu se stejným povoláním.

 

Schopnosti postavy

 

Každá postava (na začátku kampaně) začíná hru na 1. úrovni a má pevně daný limit karet schopností (nehledě na dosaženou úroveň), které může mít v ruce (obvykle v rozsahu 8–12). Na 1. úrovni bude mít vaše postava k dispozici cca 10–15 karet schopností. Toto množství bude vždy větší než váš limit karet schopností na ruce. Co to konkrétně znamená?

 

Během hry si na začátku každého kola postava naplánuje 2 akce (tj. 2 karty z dostupných karet na ruce). Až se během kola dostane na řadu (viz dále iniciativa), zahraje z obou naplánovaných karet po jedné akci (jednu horní a jednu dolní) a zahrané karty buď odloží (discard), přijde o ně (lost), nebo si je zařadí jako aktivní – v závislosti na daných akcích.

 

Pokud postava takto použije všechny karty z ruky nebo jí zbyde na ruce jen jedna, pak musí odpočinkem nejprve získat odložené (discarded) karty zpět. Během odpočinku ale vždy o jednu kartu (z těch odložených) přijde, takže počet dostupných karet schopností se po každém odpočinku sníží o 1 a slouží i jako ukazatel/bič na vaši postavu.

 

Podle limitu karet na ruce rozpoznáte další rozdíly mezi postavy. Čarodějka má např. limit karet 8, zatímco Kutil má limit 12. Pokud postavě dojdou karty na ruce i v odkládací hromádce, takže už ji ani odpočinek nepomůže, tak je vyčerpána a skončila hru (tedy jen daný scénář).

 

Pokud je postava vyčerpána (exhausted), ať už v důsledku absence karet schopností, nebo tím, že přišla o všechny životy, už se sice dále scénáře neúčastní, ale ostatní postavy hrají dál. Pokud ostatní postavy dokážou scénář vyhrát, i kdyby se toho konce dožila jen jedna postava, tak se všem vyčerpaným postavám započítá nasbírané zlato, zkušenosti i příp. splněné battle goals.

 

Zvládnutí managementu karet schopností je důležité. Vědět, kdy dobrou kartu obětovat (lost) a efektivně ji využít, aby vám pomohla dostat se ze šlamastyky klidně na začátku/první polovině hry a nešušnit ji v ruce až na závěr hry, protože za počet karet v ruce nebo v odkládacím balíčku obvykle žádné body nedostanete (není-li to náplní vašeho battle goal). Stejně jako dokázat rozlišit, kdy použít krátký (provede se hned) a kdy dlouhý odpočinek (zabere celý tah).

 

Perky

 

Kromě balíčku karet schopností, který vám s postupujícími úrovněmi pomalu narůstá, získává vaše postava i tzv. perky – což je taková analogie karet schopností, ale týká se vylepšování balíčku modifikátoru útoků vaší postavy.

 

Každá postava dostane při svém vytvoření balíček karet modifikátoru útoků. Jde o balíček 20 karet, který je pro všechny postavy na začátku stejný. Během boje si každá postava při svém útoku vezme horní kartu ze svého balíčku modifikátoru útoků, která může zesílit/zeslabit její aktuální útok. Tato karta je náhodná – hodnotově se pohybuje v rozmezí (-2) – (+2).

 

Pomocí perků, které má každá postavy jiné a získává je buď postupem na vyšší úroveň, nebo získáním 3 bodů za splněné battle goals, profilujete její balíček modifikátoru útorů nějakým směrem. Můžete se třeba nejprve snažit zbavit záporných nebo nulových modifikátorů nebo tyto nahradit něčím jiným a poté přidávat karty s pozitivními bonusy či efekty. Seznam dostupných perků máte k dispozici už od začátku hry a můžete si je vybírat v libovolném pořadí.

 

**************************

 

Další den jsme se pustili do shánění informací o hledaném zloději i o Jekserah. Moje zvídavost, družnost i vyřídilka přinesly své ovoce, a tak jsem brzy zjistila, že Jekserah už v Gloomhavenu delší dobu žije, je poměrně bohatá, ale o jejích soukromých aktivitách, které jsou spíše pochybného charakteru, toho nikdo moc nevěděl. Rezidence, kde bydlí, je honosná a velmi dobře střežená. Žádné přátele prý nemá. Čili šedá eminence tahající za nitky, která si nikdy neušpiní ruce, protože si na špinavou práci vždy najme někoho jiného.

 

O jejím zloději jsme sehnali konkrétních informací mnohem méně. Vlastně jen kusé zprávy, že prý vede vlastní bandu, která má sídlo mimo město – prý někde na okraji Mrtvého lesa v jedné staré mohyle, které se všichni vyhýbají. Považte! Zloději žijící v hrobce? Kdo to kdy slyšel? No, každopádně jsme měli alespoň nějaké vodítko do začátku.

 

Následující den jsme se vydali z města směrem k Mrtvému lesu a kolemjdoucích se vyptávali na mohylu, která je prý obývaná zloději. Většina osob se s námi vůbec nechtěla bavit, ale jeden muž nám řekl, že o jedné takové mohyle ví. Říká se jí prý Černá mohyla a popsal nám cestu k ní.

 

Asi za hodinu jsme dorazili ke kuželovitému návrší, což měla být zřejmě ona mohyla. V úrovni země byl na jednom místě v jejím obvodu vidět otvor a kamenné schodiště vedoucí dolů do podzemí.

 

„Zloději nikdy nenechávají své sídlo nestřežené, takže vstupní dveře budou určitě chráněné nějakou pastí. Půjdu první a prozkoumám je. Budu ale potřebovat někoho, aby mi přitom svítil,“ oznámila Čórka.

 

Žádný jiný vchod do mohyly kromě onoho schodiště jsme nenašli. Žádný hluk k nám zevnitř mohyly nepronikl, takže jsme začali pomalu a tiše sestupovat po schodech dolů. Od konce schodiště vedla krátká chodba k velkým, zavřeným, dřevěným dveřím.

 

Čórka chvíli zkoumala dveře, kliku i zámek, přičemž Drtikol jí svítil na práci. Pak se k nám otočila a jen zavrtěla hlavou. Zvláštní, nenašla na nich žádnou past!

 

Najednou jsme zpoza dveří zaslechli několik mužských hlasů. Takže někoho přeci jen zastihneme doma. Možná, že mezi nimi bude i náš cíl.

 

**************************

Družina, několik družin

 

V rámci většího sžití se s postavami hra obsahuje papírové bločky (pro každou třídu povolání), ve kterých si vedete záznamy o rozvoji jednotlivých postav (jejich jména, úroveň, dosažené perky, množství zkušeností/zlaťáků, vybavení, apod.) i o družině jako celku.

 

Také zde najdete velkou rozkládací mapu, do které postupně dolepujete samolepky symbolizující dostupné/splněné scénáře a také dosažené globální úspěchy a prosperitu města (viz dále).

 

Hra samotná nesleduje jen rozvoj vašich postav, ale i další ukazatele týkající se celé vaší družiny i města GH samotného.

 

Pověst družiny

 

Každá družina si svým jednáním vytváří určitou pověst (reputation). Její hodnota se nachází v intervalu od -20 (ďábelská garda) až po +20 (živoucí světci). Pověst vaší družiny se na začátku kampaně nachází na neutrální (nulové) hodnotě.

Pověst má vliv např. při nákupu věcí ve městě, kdy s kladnou pověstí dostáváte menší slevu, zatímco s negativní pověstí máte přirážku. Dále se může projevit během různých událostí, které vás potkají během návštěvy Gloomhavenu (města) nebo při cestách divočinou na místa, kde se odehrávají scénáře.

 

Prosperita města

 

Další sledovanou veličinou je tzv. prosperita města (GH). Ta je na začátku kampaně na 1. úrovni a může se vyšplhat až na 9. úroveň. Na rozdíl od změny pověsti ale tato narůstá mnohem pomaleji. Zvyšujete ji hlavně splněním některých scénářů, „pozitivní volbou“ u některých karet událostí nebo splněním životních úkolů vašich postav.

 

Vyšší úroveň prosperity města má také vliv na portfolio dostupného vybavení, které si vaše postavy mohou ve městě koupit, a také na výchozí úroveň postav, které budete vytvářet během kampaně (ať už náhradou za ty odešlé na odpočinek, nebo za ty, kterými doplníte svou družinu).

 

Více družin najednou

 

GH je navržen jako herní systém/svět, ve kterém může najednou koexistovat několik různých družin nezávisle na sobě. V takovém případě jde každý scénář odehrát v kampaňovém režimu pouze jednou, ostatní družiny už ho musí projít pouze v casual režimu. Zde platí globální úspěchy (dosažené první družinou) závazně pro všechny družiny. Družinové úspěchy musí získat každá družina zvlášť.

 

Pochopitelně, pokud chcete mít pro druhou nebo třetí družinu absolutní volnost v rozhodování (ve které vás omezují právě globální úspěchy), tak si musíte vést pečlivou evidenci stavu vaší kampaně/světa pro jednotlivé družiny. Jedině tak můžete paralelně hrát jak za zlé hochy, tak i za klaďasy. Pochopitelně můžete také počkat, než dohrajete kampaň za jednu partu, a pak GH vyresetovat do neutrálu a začít kampaň za jinou družinu.

 

Také je možné, pokud máte jen jednu družinu a chcete prostřídat více povolání než čtyři, postupně střídat/protáčet postavy v družině, takže některé budou vždy na střídačce, třebaže ve výsledku budou postavy v družině postupovat o něco pomaleji.

 

**************************

 

„Teď už nemusíme být potichu. Evidentně tu nejsme sami.“ zhodnotila situaci Čórka.

 

Připravili jsme si zbraně a podívali se na sebe.

 

„Tak do toho. Jdeme na věc!“ zašeptala Roxana.

 

Čórka s pochodní v ruce vzala za kliku a prudce otevřela dveře. Drtikol vpadl dovnitř s válečným pokřikem na rtech, ozbrojený mečem a štítem. Následovala ho Roxana, ozbrojená pouze dřevěnou holí, a pak já, která jsem žádné viditelné zbraně nenesla. Poslední byla Čórka se zapálenou pochodní, která za námi dveře zase zavřela.

 

Z obdélníkové místnosti, kam jsme nepozváni vpadli, vedly ven další dveře nacházející se přímo naproti nám. Několik hořících loučí na stěnách osvětlovalo poměrně velký stůl uprostřed místnosti, u kterého zrovna sedělo a jedlo několik mužů, soudě podle vzhledu evidentně lapků.

 

Drtikolův válečný pokřik je na chvíli paralyzoval, ale když viděli, že kromě Drtikola je ohrožují jen samé ženy, z toho jedna polovičního vzrůstu, jejich překvapení se proměnilo v hurónský smích. Jakmile odezněl, jeden z loupežníků, nejspíš jejich vůdce, neboť odpovídal Jekseražině popisu, vstal ze židle a řekl:

 

„Copak nám to sem poslali za zelenáče? Přišli jste okrást zloděje? Tady vás nic dobrého nečeká – jenom smrt! Chlapi postarejte se o ně! Já mám na starosti důležitější věci!“ S těmito slovy rychle opustil místnost dveřmi za sebou.

 

Zbylá pětice banditů bleskurychle vstala ze židlí. Dva z nich převrhli stůl před sebe jako zátaras a rychle nasadili šípy na tětivy svých krátkých luků. Zamířili a vystřelili na nejbližšího, a podle jejich odhadu evidentně nejnebezpečnějšího, protivníka – Drtikola. První šíp zachytil Drtikol štítem. Druhý vypálený ve spěchu ho minul a zaryl se do vstupních dveří. Lučištníci rychle nasadili další šípy. Zbylí tři bandité tasili tesáky a pomalu se k nám přibližovali.

 

Drtikol vyrazil k nejbližšímu zloději. Tvrdý horní sek mečem sice bandita vykryl, ale následný úder štítem do spánku už ne. Bezhlesně se sesunul k zemi, kde ho Drtikolův meč dostihl a dorazil. Mezitím se Drtikolovi snažili vpadnout do zad druzí dva bandité.

 

Čórka tasila pravačkou krátký meč a s pochodní v levačce se vrhla na banditu po Drtikolově levici. Zlodějka dokázala používat hořící pochodeň jako druhou zbraň a díky upoutání pozornosti bandity na její meč mu s ní popálila obličej. Popálený bandita pustil bolestí meč a chytil se za spálenou tvář. Čórčin meč rychle ukončil jeho život.

 

Roxana stojící vzadu u dveří rychle vyhodnotila za momentálně nejnebezpečnější protivníky lučištníky schované za masívním stolem. Namířila na ně ukazovák i prostředník své pravé ruky, ze kterých vylétly dva malé blesky a neomylně zasáhly oba zlosyny do hrudi.

 

O posledního banditu, který chtěl vpadnout Drtikolovi do týla, se postaral můj malý samostříl. Tentokrát jsem ale neměla šipky napuštěny uspávacím jedem, ale normálním jedem.

 

„Tak to bylo zajímavé uvítání, nemyslíte?“ ohodnotila naše entrée Roxana. „Co asi měl na mysli jejich vůdce, když utíkal pryč?"

 

„Netuším, co jiného by mohl chtít udělat důležitějšího, než utéct pryč, aby si zachránil kejhák?“ odvětila Čórka.

 

„Musíme ho chytit živého, aby nám prozradil, kam schoval ty listiny!“

 

**************************

 

Kampaň

 

Jak už jsem zmínil výše, hra je uzpůsobena na vytvoření družin(y) postav a poté na absolvování poměrně dlouhé kampaně. Slovo dlouhé je opravdu na místě, protože se bude jednat o několik desítek scénářů. Cesta kampaní není fixní, předem nalinkovaná, ze které nelze uhnout. Jak byste ale asi čekali, existují zde důležité křižovatky (rozhodnutí), které nebudete moci později změnit a které vám jiné cesty (tj. scénáře) zamknou/zablokují.

 

Jelikož během kampaně můžete scénáře absolvovat víceméně v libovolném pořadí, tak zde existují jako mantinely/hradla  tzv. družinové nebo globální úspěchy (party/global achievements). Po úspěšném absolvování scénáře se vám většinou zpřístupní nějaký další scénář(e) a můžete navíc získat i nějaký družinový/globální úspěch. Abyste se mohli do nového scénáře pustit, musíte ho mít jednak zpřístupněný/odemčený z dřívějška a navíc, pokud obsahuje nějaké požadavky na dosažené družinové/globální úspěchy, tak mít pochopitelně splněné i tyto. Rozdíl mezi globálními a družinovými úspěchy řešíte jen tehdy, pokud hrajete s více družinami, jinak je to jedno.

 

Když jsem výše zmiňoval, že kniha scénářů obsahuje téměř stovku scénářů, tak nečekejte, že je projdete/musíte projít úplně všechny. Samotná hlavní příběhová linie jich obsahuje jen (jednu) polovinu, přičemž druhá polovina scénářů má vedlejší charakter, takže se k nim vůbec nemusíte dostat, nebo se může týkat jen některých životních úkolů.

 

Počet přístupných/odemčených scénářů ve vaší kampani ovlivní především výše zmíněné družinové/globální úspěchy, které vlastně představují charakter/rozhodnutí vaší družiny, tedy to, jakým způsobem řešíte problémy (dobří hoši/zlí hoši/kolísavé charaktery), přesněji řečeno, které scénáře už jste absolvovali. Berte v úvahu i to, že kampaň nedohrajete s počátečními postavami, neboť tyto už budou dávno vystřídány jinými postavami (viz splnění životních úkolů postav).  

 

Kvůli omezení velikosti článku/recenze je tato recenze rozdělena do 2 částí. 

 

Jeji pokračování najdete zde: http://www.deskozrout.cz/page/index.html/_/recenze/vsedni-den-dobrodruha-v-ponurem-pristavu-2-cast-r395/

 




0 Komentáře

or